Karel Zeman

(7. 12. 1949)

Dílo předního českého výtvarníka Karla Zemana je obdivuhodné nejen svým rozsahem. Ať už se jedná o poštovní známky, rytiny nebo knižní ilustrace, jeho práce vždy poutají dokonalým řemeslným zpracováním, v němž se snoubí krása s duchaplností. Tyto atributy platí i pro Zemanovu tvorbu medailérskou. A právě nízký reliéf představuje ve svém omezení dimenzi, která výborným způsobem umožňuje vyniknout jeho smyslu pro detail, kompozici a zároveň i děj. Brněnský rodák je milovníkem historie, zejména období napoleonských válek. Zájem, který se táhne už od dětství, ho přivedl do řad klubu vojenské historie, s nímž se zúčastňuje rekonstrukcí bitev po celé Evropě. O numizmatiku se zajímá od dětství, mince nejen sbíral, ale také si vlastní nápady odléval z cínu. V osmnácti letech vytvořil medaili s císařem Napoleonem Bonapartem, kterou mu mincovna v Kremnici o dva roky později skutečně vyrazila.

Karel Zeman vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně, poté nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do Prahy. Umělec žije a tvoří v Praze.

INTERVIEW

Je vám bližší grafika nebo medaile?

Pro mě je příjemné, když můžu oba obory střídat. Člověk potom neupadá do nějakého stereotypu. Medaile i poštovní známky jsou vlastně miniatury a mědirytiny jsou také většinou malého formátu, takže v konečném důsledku je to podobné. Pro mě je nejpodstatnější téma, aby bylo zajímavé. Protože jsem se zabýval historií, jsou pro mě historická témata velmi příjemná a baví mě, když pak studuji dobové reálie, aby námět odpovídal skutečnosti.

Z mnoha vašich grafik vyzařuje jakási polarita, která jim udává dynamiku. Často je přímo zobrazen určitý děj. Podobně je tomu i u medailí, což není zase tak obvyklé.

Je to tím, že na rozdíl od jiných medailérů jsem ilustrátor, takže náměty, většinou na reverzech, často zpracovávám jako takové ilustrace. Jsem samozřejmě ovlivněný svou profesí a těším mě to a docela rád tím navazuju třeba na renesanční jáchymovské medaile. Oni tenkrát vlastně převáděli motivy pro biblické ražby z grafik a já to dnes dělám podobně.

Dynamika rozhodně nechybí ani jedné z vašich posledních prací, medailonu Borodino, který letos vydala Pražská mincovna. Podle jakého podkladu jste vytvořil portrét maršála Kutuzova na rubu?

Opatřil jsem si více portrétů, protože vždy je lepší, když je možné vycházet z mnoha podkladů. Kutuzova jsem vytvořil jako jednookého starce, který to oko ztratil v tureckých válkách. Na krku má miniaturku cara Alexandra posázenou brilianty, protože on byl vynikající vojevůdce, ale zároveň i zdatný dvořan.

Motiv z dob napoleonských válek je ve vaší tvorbě poměrně častý. Objevil se i na poštovní známce z roku 2005 a upomíná na bitvu u Slavkova. Tato známka vyšla také ve Francii.

Ke dvoustému výročí bitvy jsem dělal různé medaile a měl jsem to štěstí, že došlo i na poštovní známku, která vyšla v české a francouzské verzi. Když jsem pak od přátel z Paříže dostal dopis, na kterém byla tato známka přilepená, byl to příjemný pocit.

Bitva u Borodina - 200. výročí Au b.k. 47 940,00 Kč
Bitva u Borodina - 200. výročí Ag b.k. 2 790,00 Kč
Bitva národů u Lipska - 200. výročí Au b.k. 47 940,00 Kč
Bitva národů u Lipska - 200. výročí Ag patina 2 490,00 Kč