KORUNOVACE FERDINANDA II. ŠTÝRSKÉHO
na českého krále v roce 1617
V českých dějinách patrně není mnoho postav, které by měly tak špatnou pověst jako Ferdinand II. Při vyslovení jeho jména jako temná ozvěna zazní: Bílá hora, poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, emigrace, protireformace, úplný rozvrat měny – mincovní úpadek (tzv. kalada), třicetiletá válka, zánik české samostatnosti, období temna. Osobně to prý nebyl zlý člověk. Jeho zpovědníci a dvořané chválili jeho shovívavost ke služebnictvu, štědrost k rádcům, manželskou věrnost, lásku k dětem, pobožnost a skromnost. Na druhou stranu však podepisoval rozsudky smrti, dekrety o konfiskaci, patenty, které vyhnaly desetitisíce lidí z domova do emigrace. Byl ochoten schválit či podniknout téměř cokoli, pokud měl pocit, že je to nutné pro spásu jeho duše. Ne nadarmo se Ferdinand stal idolem protireformace. Takového muže přijali čeští stavové před 400 lety v roce 1617 za českého krále.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (13) Církev doby klasicismu – zmrazené naděje
Konzervativní katolická hierarchie závěru 18. a začátku 19. století spíš sledovala než určovala vývoj Evropy.
Už před revolucí byly ve Francii v katolické církvi patrné dva tábory, zjednodušeně řečeno modernisté a konzervativci. Podobně jako tomu bylo u státní a šlechtické heraldiky, i ta církevní na sebe vzala střízlivé klasicistní formy. Také její klid a vyváženost však byly ve zvláštním rozporu s dramatickým vývojem uvnitř církve i v jejích vztazích se světskými mocnostmi.
Ráno 29. září 1786 nasedli v Pistoji před biskupským palácem do kočáru dva muži. Zanedlouho už ujížděli krásnou toskánskou krajinou směrem k Florencii. Tajemník Paolo se s respektem zadíval na unavenou tvář svého pána, biskupa Pistoje a Prata, Scipiona d Ricci. V minulých dnech se vydal ze všech svých sil, když řídil synodu, které se zúčastnilo skoro tři sta biskupů. Ale stálo to za to. Schválené synodní dekrety, které vezou ukázat velkovévodovi Leopoldovi, s Boží pomocí konečně pohnou církví správným směrem. Toskánský velkovévoda Leopold, bratr císaře Josefa II., byl spokojen. Do jeho plánů církevní reformy, kterou uskutečňoval uvážlivěji než jeho bratr, zapadaly výsledky Pistojské synody do
cela dobře. Snad ale byly přece jen příliš radikální. Církev se vrací ke své původní čistotě, kterou přinesl Kristus, ruší se inkvizice, mše se mají celebrovat v národních jazycích, zavede se jediný řeholní řád a všechny ostatní se zruší, stejně, jako se nedávno stalo jezuitům... Leopoldovy rozpaky byly na místě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
