Německá platidla po 2. sv. válce (6) Euro
Německá marka, symbol síly a prosperity německého hospodářství, se po téměř 53 letech ocitla na seznamu zaniklých národních měn, které byly k 1. 1. 2002 nahrazeny společnou evropskou měnou EURO.
V této šesté části se na problematiku EURA opět podíváme především z německého pohledu a detailní popis přenecháme do samostatných příspěvků.
Po druhé světové válce bylo hospodářství evropských zemí silně zasaženo. Na celém kontinentu se projevoval nedostatek spotřebního zboží i potravin což už ve válečných letech vedlo k zavedení přídělového (lístkového) systému. Vyskytovaly se i případy opětovného vydávání nouzových platidel, ostatně jak tomu bylo i za první světové války i když nutno podotknout, že zdaleka ne v tak velkém rozsahu. V mnohých zemích byly tak vlády přinuceny k nejrůznějším měnovým opatřením. Snaha vyhnout se dalšímu konfliktu vedla státy k hledání optimálního uspořádání, které postupem času přerostlo v proces evropské integrace. Proces postupného sjednocování a integraci po mnoha letech a peripetiích vyvrcholil podepsáním Maastrichtské smlouvy v únoru 1992. Ta sestává ze tří pilířů. Prvním pilířem je stávající Evropské společenství, druhým nově založená Společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím pilířem je spolupráce v oblasti práva a vnitřních věcí. Na jejím základě bylo rovněž dohodnuto, že se společnou měnovou jednotkou členských zemí Evropské měnové unie (EMU) stává euro. Do EMU vstoupily všechny členské země EU kromě Velké Británie, Dánska a Švédska. Maastrichtská smlouva obsahuje podrobný časový plán postupu k měnové unii a popisuje rozdělení do tří etap.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
SETKÁNÍ IZÁKA A REBEKY
Nejnovější mince v emisi Obrazy z bible
Koncem loňského roku vydala Izraelská banka (Bank Israel) další čtyři pamětní mince s biblickou tématikou. Konkrétně se jedná o ražby věnované počátku společné cesty Abrahamova syna Izáka (hebr. Jicchak) a jeho ženy Rebeky (hebr. Rivka).
Celá 24. kapitola knihy Genesis vypráví o tom, že Abraham přikázal svému služebníku damašskému Eliezerovi, aby šel do aramského Dvojříčí, do města Náchorova a tam, v rodině jeho příbuzných, našel ženu pro jeho syna Izáka a přivezl ji do Kenaanu. Abraham mu dává na cestu deset velbloudů a bohaté dary pro nevěstu a její rodinu. Před městem Eliezer zastavil velbloudy u studny s vodou. Bylo to již k večeru, kdy ženy a dívky z města tam přicházely čerpat vodu. Tu prosil Boha, aby mu dopřál setkání s vhodnou dívkou. Řekl, že dívku požádá, aby naklonila svůj džbán a dala mu napít. Pokud tak učiní a řekne mu, aby se napil a že napojí i jeho velbloudy, bude to znamení, že ona je předurčena stát se Izákovou nevěstou. Tu se objevila Rebeka s džánem na rameni, který naplnila vodou ze studny. Eliezer ji vyšel vstříc a požádal ji o vodu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
MINCE-ČNB.CZ