Neustadt an der Aisch
Vzácný městský fenik
Starší dějiny města Neustadt an der Aisch se většinou rozdělují na čtyři části. První období zahrnuje časový úsek od nejstarších dob až po postoupení města norimberskému purkrabství v roce 1285. Druhé období představuje Neustadt pod vládou norimberských purkrabí a markrabích z Baireuthu (Brandenburg) od roku 1285 do roku 1791. Třetí období zahrnuje události z let 1791-1810, kdy bylo město pod pruskou královskou svrchovaností a čtvrté po roce 1810, kdy bylo včleněno do bavorského království.
Město Neustadt an der Aisch ležící dnes v německé spolkové zemi Bavorsko (Bayern), vládní okres střední Franky (Mittelfranken), okres Neustadt an der Aisch–Bad Windsheim má přes 12 tisíc obyvatel. Kromě toho, že je sídlem okresu, je i v ýznamným hospodářským a kulturním centrem západní části středních Frank. První písemná zmínka o něm pochází přibližně z poloviny 8. století. Jeho historie tak plyne již téměř třináct století. Již v letech 741/742 je v souvislosti s placením desátků nově zřízenému biskupství Würzburg připomínán francký královský dvorec Riedfeld ležící u brodu přes řeku Aisch na staré obchodní a vojenské cestě vedoucí z Frankfurtu nad Mohanem do Norimberka.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
MINCE-ČNB.CZ