PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (6)
První česká jména vyražená v kovu
Na našem území razili mince už Keltové. Souvislá řada českých mincí však začíná až v druhé polovině 10. století. Texty na denárech Boleslava I. a II. a dalších přemyslovských panovníků, doplňují velice kusé písemné prameny té doby. Jako posly z jiného světa identifikujeme na jejich reliéfech vlivy z různých směrů, zejména ale ze západu.
Řezač želez vyhlédl z okna mincovny. Rád se díval na soutok dvou řek hluboko pod sebou. Oči si odpočinuly. Jeho paní, burgundská princezna Emma, teď ovšem česká kněžna, zadala své mincovně nový úkol. Na minci má být připomenut její královský rod a také jméno hradu, který jí tady patří. Rytec si připomněl debatu s mincmistrem o písmu, které nesmí chybět a znovu se podíval na cizí minci, sloužící mu jako vzor. Pak se znovu naklonil nad práci, aby dokončil poslední písmeno jména MELNIC. První české mince, připisované většinou odborníků knížeti Boleslavovi I., nebyly zdaleka jen znamením přechodu mezi starým a novým způsobem obchodní směny. Stejně důležité byly jako symbol suverenity. Mladý český stát se musel odpočátku vyrovnávat s mocným sousedem, Svatou říší římskou. Karel Veliký šířil v 8. století po Evropě svou moc a křesťanství většinou mečem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Korunová bankovka
Papírové peníze nemají tak dlouhou historii jako mince. Připomeňme si jen, kdy se na našem území začalo platit papírovými penězi – bylo to od roku 1762, tedy před 250 lety.
Samozřejmě to nebyly úplně první papírové peníze na světě, ty se objevily v Číně údajně ve 12. století a jejich existenci dovezl do Evropy mořeplavec Marco Polo. Zatímco mince se používaly od 7. století před naším letopočtem. Od počátku historie našich papírových platidel se tiskly hodnoty 1 (zlatý nebo koruna).
Když se řekne jednokorunová bankovka, tak je to v dnešní době už prakticky nepředstavitelné spojení. Tím spíše, když jsme svědky rušení haléřových mincí (také platily 1 haléřové mince), rušení 20 korunových a dokonce 50 korunových bankovek.
Ještě je třeba říci, že z formálního hlediska existovaly bankovky a státovky. V praktickém životě si tohoto rozdílu v názvu většinou nikdo nevšiml, ale přeci jen je zde jakýsi rozdíl. Mnemotechnickou pomůckou je to, že bankovku vydává emisní (cedulová) banka, státovku vydává stát (ministerstvo financí apod.). Na bankovce je tedy podepsán guvernér, pokladník či obecně někdo z centrální banky, na státovce je podepsán ministr financí.
Při popisu papírových platidel bude dále použit vždy správný název bankovka/státovka, ale v běžném textu si dovolím používat slovo bankovka pro oba významy.
V historii Československa ale i dalších období jsme platili celou škálou hodnot, většinou od jednokorunových bankovek až po 5000 koruny. Například první československá emise (mimochodem státovek) s datem 15. 4. 1919 byla tištěna v celé řadě tiskáren, různými tiskovými technikami a také na různé úrovni. Škála nominálů byla 1 Kč, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč. Větší rozptyl hodnot v naší historii již možný nebyl a není.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
MINCE-ČNB.CZ