BARVA ZLATA

Ryzí zlato má hřejivou, bohatě žlutou barvu. V slitinách s jinými kovy však může nabývat celé řady odstínů od bílé, přes žlutou až po červenou barvu. Zvláštními postupy však může získat i nečekanou modrou, černou nebo růžovou barvu.

Podobně jako malíř míchá žlutou a modrou barvu aby získal zelenou, lze smícháním různých kovů změnit barvu zlatého šperku. Přidáním mědi získává barva zlata červené tóny, stříbro a některé další kovy ji mění k bílé. Tím se ale snižuje ryzost zlata a mění se i jeho fyzikální vlastnosti.

	Zlato %	Stříbro %	Měď %	Barva
22 karátů	91.6	8.4	-	Žlutá
	91.6	5.5	2.8	Žlutá
	91.6	3.2	5.1	Sytě žlutá
	91.6	-	8.4	Růžová
18 karátů	75.0	25.0	-	Žluto zelená
	75.0	16.0	9.0	Bledě žlutá
	75.0	12.5	12.5	Žlutá
	75.0	9.0	16.0	Růžová
	75.0	4.5	20.5	Červená
14 karátů	58.5	41.5	-	Bledá zelená
	58.5	30.0	11.5	Žlutá
	58.5	9.0	32.5	Červená
9 karátů	37.5	62.5	-	Bílá
	37.5	55.0	7.5	Bledě žlutá
	37.5	42.5	20.0	Žlutá
	37.5	31.25	31.25	Zářivá žlutá
	37.5	20.0	42.5	Růžová
	37.5	7.5	55.0	Červená

Vliv poměru zlata, stříbra a mědi na barvu slitiny

Červené zlato – červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku.

Zelené zlato – slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je ovlivňován množstvím stříbra ve slitině.

Modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Zvláště v Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy do módy přišly ocelové šperky.

Tumbagu – slitina zlata a mědi v poměru 4:1. Vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.

Purpurové zlato – tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíše se podobá bronzu se švestkově modrým nádechem. S purpurovým zlatem se veřejnost seznámila poprvé v roce 1937.

Bílé zlato – je slitina zlata s kovy, které ho intenzivně odbarvují, takže slitina nabývá čistě bílé barvy, je naprosto stálá na vzduchu a dá se vyleštit do vysokého lesku. Nejintenzivněji odbarvuje zlato nikl a paládium. Zřídka se přidává do slitin bílého zlata rhodium, měď a zinek. Bělozlaté slitiny jsou známy od počátku 20. století, nenašly však zpočátku ve zlatnictví oblibu, díky své tvrdosti byly spíše používány v hodinářském průmyslu jako slitiny ložiskové a pružinové. Dalším výzkumem byly získány slitiny vhodné i pro klenotnictví, zvláště jako náhražka platiny k výrobě klenotů. Bílé zlato se rozezná od platiny lučavkou královskou, která na zkušebním kameni vryp bílého zlata okamžitě rozpustí.