Karel Zeman Mistři české numismatiky
Dílo předního českého výtvarníka Karla Zemana je obdivuhodné nejen svým rozsahem.
Ať už se jedná o poštovní známky, rytiny nebo knižní ilustrace, jeho práce vždy poutají dokonalým řemeslným zpracováním, v němž se snoubí krása s duchaplností. Tyto atributy platí i pro Zemanovu tvorbu medailérskou. A právě nízký reliéf představuje ve svém omezení dimenzi, která výborným způsobem umožňuje vyniknout jeho smyslu pro detail, kompozici a zároveň i děj.
Brněnský rodák Karel Zeman je milovníkem historie, zejména období napoleonských válek. Zájem, který se táhne už od dětství, ho přivedl do řad klubu vojenské historie, s nímž se zúčastňuje rekonstrukcí bitev po celé Evropě. Umělec žije a tvoří v Praze.
Narodil jste se v jihomoravské metropoli. Kdy jste z Brna odešel do Prahy?
V roce 1970 jsem odešel studovat na vysokou školu uměleckoprůmyslovou a už jsem v Praze zůstal. Na Brno mám vazby dodnes, jezdím tam ale už poměrně málo.
Na uměleckou dráhu vás někdo nasměroval, nebo se to všechno událo spontánně? Jaké vlastně byly začátky?
Umělecký život mi tehdy nepřipadal zase až tak seriózní. Chtěl jsem jít studovat na filosofickou fakultu do Brna, kam jsem se ale nedostal. Lákal mě dějepis, a taky jsem se zabýval středověkou archeologií. Je ale pravda, že to výtvarno mě bavilo už od malička. Chodil jsem do lidové školy k Petru Skácelovi, což byl bratr básníka Jana Skácela. Před odchodem do Prahy jsem studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
Heraldika na mincích a medailích (6)
Dvě cesty víry
V průběhu 16. století sledovala také církevní heraldika slohovou proměnu od gotiky k renesanci. Vizuálně se od té světské podstatně nelišila, ale k velké změně došlo v samotné církvi. Pokračující zesvětšťování, patrné v myšlení a jednání vysokého kléru, muselo dříve nebo později vyvolat reakci.
„Zde stojím a nemohu jinak. Bůh mi pomáhej, amen.“ Ta slova dozněla v největším sálu biskupského dvora města Worms a nastalo ticho. Martin Luther (1483–1546), který tady měl roku 1521 odvolat své kritické téze zaměřené proti papeži a římské kurii, se tlaku nepoddal. S přispěním někter ých mocných feudálů se vyhnul upálení, které veřejně požadoval Řím, i zavraždění, které bylo v záloze jako náhradní, neveřejné řešení. Na říšském sněmu, před mladým císařem Karlem V., papežským legátem, biskupy a kurf iřty, tak Luther fakticky zahájil evropskou reformaci. S církevní heraldikou jsme se rozloučili ve středověku. Biskupské a arcibiskupské erby postupně zmnožovaly počty polí, podobně jako jsme to mohli sledovat na znacích světských knížat. Stejným způsobem vyjadřovaly moc, sílu a bohatství, tedy hodnoty světské a nikoli duchovní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
MINCE-ČNB.CZ