Královská zkušenost Portrétování královny Alžběty II.
V seznamu litých a ražených medailí, které jsem vytvořil, je hodně korunovaných
hlav.
Bez výjimky šlo vždy o historické postavy související s českými dějinami. Jejich
řada začíná prvními přemyslovskými králi, pokračuje Lucemburky a králem Jiřím
z Poděbrad, až třeba k císaři Rudolfu II. Ode všech jsem měl potřebný historický
odstup, který takové práci prospívá. Jiná situace nastává, když medailérovým
tématem není historický král nebo císař, ale současný panovník. Mám s takovým
úkolem čerstvou zkušenost a jí se týkají následující osobní poznámky.
V závěru loňského roku mi dala Česká mincovna pří ležitost vytvořit portrét britské královny Alžběty II. Jednalo se o jednu ze čtyř zlatých investičních mincí a tahle
měla mít hodnotu 250 novozélandských dolarů. Víc než materiál a nominál mě samozřejmě zajímal scénář a technické parametry, zejména průměr. Ten byl úctyhodný – 65 mm – a ve volbě motivů jsem měl velmi vítanou volnost. Podmínkou byl portrét královny na averzu a motiv vztahující se k osobnosti Jana Amose Komenského na reverzu, samozřejmě s příslušnými texty. Projekt čtveřice mincí měl představit několik v ýznamných osobností našich dějin, jejichž formát není jen domácí, ale také evropský, případně světový. Můj dialog s mincovnou, vedoucí nakonec ke shodě nad finální dvojicí návrhů averzu a reverzu, probíhal prostřednictvím zasílání skenovaných kreseb, jejich obměn a variant. Kreseb bylo hodně a zůstaly mi jako doklad této rozhodující fáze práce.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (28) Známky polévkových ústavů a kuchyní
K ulehčení údělu potřebných byly od poloviny 19. století na řadě míst Čech, Moravy a Slezska zakládány polévkové ústavy, spolky na podporu chudých žáků, městské, obecní a lidové kuchyně, koncem první světové války také válečné kuchyně.
Ať už se nazývaly jakkoliv, společné jim bylo jedno - k usnadnění administrativy vydaly provozní známky, které se uplatňovaly při výdeji jídla.
Polévkové ústavy a veřejné kuchyně zakládaly soukromé osoby, spolky a církevní instituce. Tyto humanitární a podpůrné organizace, většinou odkázané na milodary občanů někdy i v naturáliích, často prostřednictvím známek, které potřební dostávali zdarma nebo za režijní cenu, zabezpečovaly pro chudé děti a nezaměstnané alespoň jedno teplé jídlo denně. Helmut Hirschberg1 uvádí, že pravzor těchto organizací pro ústavy ve Vídni byl berlínský spolek založený roku 1866 filantropkou Linou, nikoli Lisou Morgenstern2 (1830–1909). Ta uveřejnila řadu prací na téma charity, krom jiného vydala i návod k zakládání a provozování lidových kuchyní Hilfsbuch zur gründung, Leitung und Kontrolle von Volksküchen, Berlin 1892.
Nejstarším polívkovým spolkem v Čechách (a druhým nejstarším dobročinným spolkem v Praze4), který vydal kovové známky, byl pražský Privat Verein zur Unterstuitzung der Armen čili Soukromý spolek pro podporu chudých, založený již v roce 18015. Jeho ražby jsou zachyceny v prodejním soupisu Killianovy sbírky, což je datuje před rok 1857. Eduard Polívka6 je dokonce vročil do doby kolem roku 1830. Byly ražené z mědi a mosazi v pěti tvarech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
MINCE-ČNB.CZ