Zita Kabátová (27. 4. 1913 - 27. 5. 2012) – česká herečka, jedna z největších hvězd domácí kinematografie třicátých a čtyřicátých let.

Zita Kabátová se narodila v rodině pražského architekta, památkáře a amatérského divadelníka Benno Kabáta. Vzorů ale měla více, neboť ochotnickým divadlem žila i její matka, která vystupovala v Malostranské besedě a strýc Zity Josef Šváb-Malostranský byl pražský kabaretiér, dramatik a první český filmový herec. Na prknech, která znamenají svět, se tak Zita díky rodině objevila už jako batole, konkrétně ve hře Naši furianti.

Jako profesionální herečka začínala v divadélku Akropolis, z něhož přešla do Tylova divadla a Velké operety, později působila také ve Švandově a Komorním divadle. Zvláště profesně přínosné pro ni bylo období účinkování v Divadle Oldřicha Nového, s nímž se potkávala i ve filmu.

Na stříbrném plátně se poprvé objevila v roce 1936 (melodrama Světlo jeho očí). Celkově účinkovala ve více než šesti desítkách filmů. Po válce nesměla točit, ani hrát v pražských divadlech, několik let ale strávila s kočovným divadlem. Důvodem zákazu bylo účinkování ve dvou německých filmech, přesto, že byly apolitické.

V roce 1956 se provdala za československého olympionika Jiřího Zavřela, který předtím jako politický vězeň strávil deset let v uranových dolech v Jáchymově a v roce 1968 emigroval do USA. Tam za ním později odjel i jejich syn Jiří. Na premiéru svého prvního poválečného filmu si Zita Kabátová musela počkat až do roku 1969. V období normalizace byla obsazována spíše do menších rolí, k těm větším se opět dostala až po roce 1989. Už v pokročilém věku se objevila například v dramatu Želary (2003), poslední roli pak dostala ve filmu Hodinu nevíš (2009).